František Bardon doporučuje, aby ten, kdo chce kráčet magickou cestou, nechť si svatosvatě slíbí, že bude pravidelně cvičit. K svým bližním buďme vždy laskaví, přívětiví a shovívaví, za to však neúprosní a přísní vůči sami sobě. Bez dodržování těchto pravidel bychom v magii neprospívali. Nikoho nekritizujme a neodsuzujme. Do své svatyně nenecháme nikoho nahlédnout. Mág o své cestě, o svém úspěchu a vzestupu zachovává naprosté mlčení. V mlčení vězí největší moc a čím více tohoto přikázání budeme dbát, tím přístupnější se nám stanou všechny vyšší síly.

 Magie by se dalo říci je změnou způsobenou v souladu s vůlí. Magie je energie do jisté míry jako každá jiná, například jako elektřina. Dá se vodit, směřovat a ukládat a můžeme ji používat mnoha rozličnými způsoby. Zatím co elektřina má pořád stejnou podstatu (nanejvýše se užije jako střídavý nebo stejnosměrný proud), magie má tisíce podob, forem a tvarů, které působí různě, projevují se různě a také se do značné míry jinak vyvolávají a užívají. Je nejen jinak silná, ale i jinak "barevná", může mít různá tempa a je-li spoutána nějakou vůlí, i jiné tvary. Zatímco třeba teplo nebo elektřina jsou energie hrubé a jen málo ovlivnitelné vůlí, magie je naopak ve své podstatě, ne vždy však už ve svých projevech síla jemná, která snadno a přirozeně reaguje na naše myšlení, emoce a snahy, a veškerý princip učení se magických umění je vlastně jen o tom jak:
- uvěřit, že jsme magického konání schopní
- uvolnit se a přizpůsobit tělo i mysl natolik, aby magie mohla volně proudit
- naučit se tuto energii přesněji formovat a vysílat
- naučit se tuto energii hromadit, přesouvat a jinak s ní manipulovat
Magie je tedy v zásadě jednoduchá a přirozená věc a stejně takové je i její používání. Někdo s jejím používáním souhlasí a někdo je tvrdě proti, faktem zůstává, že magii v její slabší a necvičené formě praktikuje dnes a denně každý z nás. Vzpomeňte si na slabé neutrální kletby a výhrůžky typu: "počkej ty …, to si vypiješ!" a nebo dokonce cílené proklínání: "kéž taky zažiješ takovou bolest ty…!" Tato magie nemá sice podporu cvičené mysli magika, zato ji nesou emoce a ty když vyplují na povrch dokáží vzít s sebou víc magické síly než kolik průměrný magik v současnosti dokáže při normálním rituálu vyprodukovat. Vyvarujete se proto takového chování a když už něco takového řeknete, zkuste se napřed uklidnit a nedávat do toho sílu. Když už klejete a nadáváte, je lepší klít neutrálně, např.  staré, dobré, vyzkoušené do prkýnka, je lepší než "to jsem ale nešika," protože tím, že toto vyřknete, na sebe vlastně nešikovnost magicky vážete. Ideální by bylo naučit se ovládat se a tuto zlou energii ve chvíli zloby nevypouštět, a jednou za čas jí vypustit ve velké míře ve chvíli, kdy nejsou přítomny žádné aktuální špatné emoce a kdy pouštíte spíše neutrální sílu na místě, kde to neškodí. Jinými slovy řečeno, je zdraví náramně prospěšnější jít se občas vykřičet do lesa nebo jinam do přírody, kde vás většinou nikdo neslyší a zvířátka vám tu chvilku křiku jistě prominou. Vy si ulevíte a s trochou štěstí ani následující den nebudete chraptět…

 Pozitivní magii praktikuje každý z nás dnes a denně. Každý vřelý úsměv nebo slůvko uvolní trochu dobré síly, každá pochvala jako: "jsi šikovný" vytvoří malou pozitivní vazbu, většinou dokonce oboustrannou a tedy pro oba prospěšnou. V každém pohlazení, polibku, ale i podání ruky je troška té dobré magie, činíme-li to upřímně, rádi a bez špatných postranních úmyslů. Stejně tak každé vysvětlení, zveřejnění pravdy a nebo naopak vyvracení lži ničí zlou sílu a narušuje v našem životě tak běžné negativní vazby. Když zamilovaný upřímně zašeptá nebo napíše miluji tě, předá tím velkou porci té nejryzejší energie, která příjemci pomáhá a léčí ho opět po všech stránkách. Dobrou energii po troškách uvolňují všichni dobří lidé, kamarádi mezi sebou a některé typy osobností (třeba správná obsluha v čajovně), které ji šíří prostě všem. Vřelé a nezištné objetí dokáže přenést velkou magickou sílu na druhého.