Slunce bylo pro staré Kelty středem rituálního ročního cyklu. V ikonografii slunečního kultu se často vedle labutí, jelenů a koňů objevovali býci.Ve staré irské literatuře je velký hrdina, hrdinka nebo vynikající kůň přirovnáván ke Slunci. Léčivá síla slunce byla spojována s uzdravující mocí vody. Oltáře slunce často stály u léčivých pramenů. Voda byla mystickou vstupní branou do podsvětí, a dary bohům a bohyním se často házely do studní a jezer. Do hlubin padaly výrobky z keramiky, mince, kameny, vyřezávané dřevěné sošky a zlaté předměty. Posvátné studny zprostředkovaly uzdravování, proroctví a věštby. V určité dny se jim vzdávala čest tzv. "odíváním studny" - studna byla pokryta květinami a větvemi, chodilo se okolo ní po směru hodinových ručiček a zpívaly se písně spojené s hudbou a tancem, určené dané studni. Následující hostinou pak byl vzdáván dík Matce Zemi, která o vše pečuje. O půlnoci, v den slunovratu byly na všech kopcích zapalovány ohně. Lidé kolem hranic tančili a proskakovali je."Bílý kůň", zastupující hospodářská zvířata, vyrobený z koňské hlavy a dřevěného rámu, přes který bylo přehozené bílé prostěradlo "skákal" skrz plameny. Životadárnou úlohu při oslavách letního slunovratu sehrálo uctívání stromů. Duby u studní a pramenů se zdobily barevnými látkami. Mezi ty, kterým se o svátku Alban Heruin  vzdává úcta patří Bile, stvořitel a podsvětní ochránce keltského lidu. K jeho manželce Danu směřují v předvečer slunovratu modlitby za štědrost a úspěch. Je bohyní těhotenství, zrání a domova. V dávných dobách byla natolik vážená, že souhvězdí, které dnes nazýváme "Cassiopea", znají lidé pod jménem "Danin dvůr". Svátek se také nazýval Midsummer, Litha nebo Feill-Sheathain.

  Pozdrav letnímu slunovratu 21.června
Slávo denní hvězdy, vítej!
Zářný světlonoši, Ohni nebeský,
Přinášíš zemi dary lásky,
letní záři, rozkoš rosy.
Nechť tančí srdce ve všech hrudích,
nechť naše duše slávou září,
nechť odvaha rozhání stíny,
polibkem zdravíme léto.