Samhain - období mezi 1. listopadem a 31.lednem

  V keltské mytologii začínal rok na přelomu října a listopadu - napřed měl svou temnější, chladnější a pasivnější polovinu, příroda si musela odpočinout - aby mohla znovu vykvést a dát plody.
  Keltský dualismus - světlejší a temnější polovina všech věcí - se nevztahoval jen na čas, ale i na prostor. Kromě tohoto našeho obyčejného světa byl ještě jeden svět - "Jiný svět." Ten byl plný magie, nadpřirozených bytostí od víl a skřítků až po duše mrtvých a čarodějnice - a byl s tím naším úzce spjat. Ale procházet z jednoho světa do druhého se příliš nedalo.
  Pávě v noci z 31. října na 1.listopadu se slavil Samhain - nový rok. Svátek, kdy všechno končilo a zase začínalo, svátek symbolizující smrt, díky které může později vzniknout nový život. Toto byl také čas, kdy hranice mezi naším a "Jiným světem" byla tak tenká, že duchové a čarodějnice z druhého světa mohli v noci přecházet do toho našeho. Tento svátek se ve zkreslené formě dochoval až dodnes, pozměněn křesťanstvím - a my jej známe jako "Dušičky."

  Zaříkání, kterým se otevírá svátek Samhainu: (podle Caitlin Matthewsové)
(pronášejte ho před domovními dveřmi v předvečer Samhainu, dne 31.října)
Pramáti moudrosti, otevři bránu,
Praotče rádče, přistup blíž,
Vítán buď, pradávný světe mých předků,
Vítám tě, Zimo, vstoupit smíš.
Cestuješ světem v temnotách chladných,
pod průzračnými nebesy.
A já ti žehnám, svatý čase Samhainu,
prozařuješ duše všeho jsoucna,
přinášíš radost a moudrost vykoupení
z hlubin do výšin,
z výšin do hlubin,
v jeskyních všech duší.

  Zaříkání, kterým se loučíme s obdobím Samhainu:
( pronáší se u zadního východu z domu (u okna) poslední ráno období Samhainu, tedy 31.ledna)
Mnohé díky s požehnáním
na cestu ti věnuji,
roční dobo paměti.
Duše má se chvěje láskou,
v srdci nesu odkaz předků.
Přivedlas je k domu mému,
Otce rádce, jenž nás těšil,
Matku moudrost, její úsměv,
skryté sémě do nás zasil,
vyrostou z něj děti Jara.